Jsem vděčná za každý čas, který můžu strávit sama se sebou ve své „jeskyni“ a zkoumat hloubky mého vnitřního světa. Je to moje primární potřeba jako třeba spánek. Emočně se tak dosycuji, relaxuji a navracím se k sobě. Ráda vyhledávám informace, studuji o věcech, které mě naplňují – jsem taková věčná studentka, která při každém dokončeném kurzu tvrdí, že už žádný kurz dělat nebude.

Nerada řeším povrchní záležitosti a učím se skrz pokus-omyl (experimentuji). V praxi to vypadá tak, že si vše musím odzkoušet a zažít na vlastní kůži, přijít si na to sama a vytvořit tak pevné základy pro další fungování. Nehodnotím lidi, věci, situace, se kterými nemám zkušenosti. Názory a pohledy na lidi (věci) si tvořím sama, tudíž u mě neuspěje nikdo, kdo by mě chtěl „zlákat“ na svou stranu.

Pečlivě si vybírám, kteří lidé budou v mém nejbližším okruhu přátel, protože na nich závisí kvalita mého života. Hledám rovnováhu mezi potřebou samoty a potřebou být vidět ve společnosti mých nejbližších přátel. Raději budu mít vedle sebe jednoho „opravdového“ přítele nebo budu sama než být v energii deseti falešných přátel.

Jsem velmi vnímavá a citlivá na emoce druhých lidí a dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ne všechny emoce, které cítím, jsou mé. Nepatří mi ani pod vlivem těchto emocí jednat nebo se rozhodovat. Z tohoto důvodu je pro mě užitečné najít si čas jen pro sebe a zjistit, co skutečně cítím a jak to chci mít já. V opačném případě bych se unáhleně rozhodla pro něco, co mi ve skutečnosti nepatří.